Příhody ze Španělska

Už je to téměř měsíc, co jsem se vrátil ze Španělska. Tento výlet, či svým rozsahem spíše dovolená, byl pro mě zajímavou zkušeností. Vydal jsem se poprvé do zahraničí sám napospas osudu. Oproti zvyku jezdit všude s partou lidí to má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že se s nikým nemusíte hádat o plánu své cesty, prostě se zvednete a jedete si, kam se vám zlíbí. Člověk cítí svobodu a posílí vám to sebedůvěru, protože se musíte spolehnout na sebe a na nikoho jiného své problémy hodit nemůžete. Doporučuji to každému, kdo se na to cítí, vyzkoušet. Zažijete věci, které jste nečekali, a to včetně trapasů, nad kterými se potom zasmějete.

Ztracené klíčky a překvapení s vlakem

Valencie mě opravdu uchvátila, byl jsem tam tři dny, po které jsem obdivoval toto město. Středem města vede rozlehlý park, kde jsou místa pro spoustu aktivit, jako např. fotbalové hřiště nebo běžecká dráha. Jednoho odpoledne jsem si tam šel zaběhat a abych neměl těžké kapsy, tak jsem si s sebou nebral nic kromě mobilu a klíčku. Jaké bylo překvapení, když jsem klíček od skřínky v kapse po návratu neměl. Myslel jsem si, že mi urvou hlavu a budu platit 100€ pokutu. Proběhl jsem 5km dráhu ještě jednou a nic jsem nenašel. Naštěstí po mě chtěli jen jedno euro.

Krátce na to se mi však osud vymstil. V domnění, že mám ještě dvě hodiny volna, jsem se koukal na seriál Breaking Bad. U toho jsem si pomalu balil věci, v tom mám v ruce lístek na vlak. A koukám, že můj domnělý čas odjezdu je ve skutečnosti časem příjezdu vlaku do Malagy, která je z Valencie skoro 700km po kolejích. Rychlovlakem, který jsem nestihl, jsem tam mohl být za 4 hodiny. Přicházím o 50€ a narychlo měním svoje cílové město na Granadu, která je sice o něco blíže než Malaga, ale autobus tam jede dvakrát déle.

Noví kamarádi v Granadě

Je super, když vás někdo uprostřed neznáma někdo uvítá a ubytuje. Nebyla to tedy úplná náhoda, ale ani jsem to neplánoval. Pomohla mi konexe se španělskými kamarády z Porta. Když se Javier dozvěděl, že jedu do města, odkud pochází, nabídl mi přespání u jeho kamarádů. Sourozenci Diana a Daniel byli velice milí, ukázali mi zajímavosti ve městě, kde je nejlepší tapas a kam chodí večer ven. Pochválil jsem jim místní pivo Alhambra, které bylo chuťově srovnatelné s kvalitnějšími českými pivy.

¿Hablas Inglés?

O angličtině ve Španělsku jsem si iluze nedělal. Nejlepší situace byla v Barceloně, ale čím víc jsem postupoval na jih, tím obtížnější bylo se domluvit. V Granadě jsem měl ještě podporu od svých španělských kamarádů, Daniel mi například v baru tlumočil konverzace s holkama. První komplikace nastala až v Malaze, kam jsem přijel s tím, že mám domluvené přes AirBnB ubytování v centru města. Z komunikačního nedorozumění však nakonec vyplynulo, že ubytování je 10Km od Malagy. Musel jsem si proto na poslední chvíli zarezervovat jiné.

Jak koupit euro za rovných 27 kaček?

Ano, čtete dobře. Eura můžete koupit levněji než za oficiální kurz nebo naopak výhodně prodat. Hodí se pro všechny, kteří studují nebo pracují v zahraničí, podobně to funguje i pro libry, dolary apod.

Co je k tomu potřeba? Kromě korunového účtu také eurový účet (nejlépe založený u české banky) a účet na Valuto.com. Valuto je Peer-to-Peer směnárna, kde si uživatelé směňují prostředky mezi sebou, proto je tam rozdíl mezi prodejem a nákupem měny minimální. Tuto službu (která vznikla jako český startup) doporučuji, protože ji sám používám, nejsem za to placený, a to ani americkejma ani ruskejma agentama.

Pokud potřebujete eura jen jednou za rok na výlet do Tater, asi nemusíte číst dál. Pokud si však pravidelně převádíte větší částky, tak výrazně ušetříte. Například Česká spořitelna aktuálně prodává eura za 27,7Kč. Když to porovnáte s kurzem na Valuto, který je teď 27,01, tak na převodu každých 1000€ ušetříte cca 700Kč.

Jak to funguje?

Na Valuto se zaregistrujete a necháte si ověřit účet. Poté převedete prostředky z korunového účtu na účet Valuto pomocí panelu Vklad na účet. Vždy volte lokální převod číslo_účtu/kód_banky, za SEPA platbu byste pravděpodobně platili poplatek u vaší banky.

Jakmile se objeví prostředky na Valuto účtu, můžete je směnit na eura (nebo kteroukoliv jinou měnu) pomocí panelu Směna:

valuto-smena

Nejprve vyberete obě měny, mezi kterými chcete převádět.

Poté vybíráte kurz ze dvou sloupečků. Pokud upřednostňujete rychlost, pak zvolte první číslo z pravého sloupečku a ke směně dojde okamžitě. Pokud chcete úplně nejvýhodnější kurz, pak zvolte první číslo z prvního sloupečku (nevíte však, kdy ke směně dojde, proto doporučuji používat předchozí možnost, rozdíl kurzu je minimální).

Po provedení směny přejděte na panel Poslat peníze. Převeďte si peníze na váš cílový účet. V mém případě se hodí mít eurový účet vedený u české banky, pak můžete opět zvolit lokální převod, abyste se vyhli poplatkům za SEPA platbu.

Hotovo, všechno bylo bezplatné a doufám, že to u této služby tak zůstane. Už žádné ojebávky v českých směnárnách.

Výlet na Azory

Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu! Jsem zpět z Azorského ostrova Sao Miguel a nezbývá říct, že výlet se skvělou partou lidí se vydařil.

BTW, vítejte na mém blogu. Je to první článek, co sdílím a možná byste čekali, že se nějak představím. Zklamu vás, vynechám tu nudný oficiální úvod. Zatím vám stačí vědět, že jsem na Erasmu v Portě a budu psát hlavně o tom, jak si tu flausím za peníze Evropské unie. 😛

Den 1. – Let’s go to Azores, bitches! 😛

12289571_10204844005811215_3442319828607325893_n

Zodpovědnější jedinci šli na letiště už tři hodiny před odletem, zatímco já jsem v tom čase vstával po divočejší party na našem bytě. Patnáct minut mi však na nachystání věcí na 4denní výlet stačilo. Na letišti jsme se včas sešli v plánovaných osmi lidech. Naše skupina byla genderově vyvážená a skládala se kromě mě z šesti slovenských erasmáků a jedné Češky, která byla v Portugalsku jen na dovolené. „Ty kokso, zlevněný kapitán Morgan“, řekl někdo z nás v tax free shopu a bez váhání jsme byli s flaškami u pokladny. Marek z toho nadšení dokonce ztratil letenku, kterou naštěstí za chvíli našel v regálu s alkoholem. O dobrou náladu bylo postaráno hned ze začátku. Trochu nás jen zklamalo, když jsme zjistili, že flašky nemůžeme otevřít během docela nepohodlného dvouhodinového letu na náš ostrov. Byli jsme z předešlé noci skoro všichni trochu „hang over“ a marně jsme se snažili v Ryanairském dobytčáku najít páčku pro nastavení sedadla.

Po příletu nás počkala na letišti majitelka domu, který jsme sehnali přes AirBnB. Díky početnosti naší skupiny nás sice nevzala do auta všechny, ale i tak jsme to ocenili. Neuměla anglicky, takže si holky trochu procvičily portugalštinu. Dům byl prostorný a přesně pro osm lidí, mohli jsme si tam tedy užívat soukromí a pořádat akce.

Den 2. – poznávání Azorské krajiny

Ráno nám k baráku přistavili z autopůjčovny dvě auta a papírování jsme vyřídili poměrně rychle, což bylo lepší než když jsme půjčovali auta v Portě a hodinu jsme jeli do půjčovny k letišti a další hodinu stáli ve frontě. Po vyřízení formalit jsme se porozdělovali do aut a kluci z mé posádky také důkladně prozkoumali audio vybavení, které hned napojili na bluetooth a stanovili si hranici hlasitosti na 45, která způsobovala zevnitř (a věřím i zvenčí) akustické třesky. Naštěstí jsem měl ovládání hlasitosti i na volantu, tak jsem mohl ubrat volume v komplikovanějších dopravních situacích.

2015-11-30_11-09-03

Silnice byly na ostrově velice pěkné a trvale s prudkými zatáčkami. Rychle jsme vystoupali do hor a vydali jsme se prohlédnout jezero Sete Cidades.

2015-11-30_10-31-58

Pak jsme po krátké zastávce u jezera Lagoa das Empadadas pokračovali krajinou plnou zelených kopečků a pastvin.

2015-11-30_11-41-00

Objevili jsme také zajímavé místo s kamenným mostem nebo zdí (či co to bylo?).

2015-11-30_11-10-07

Odpoledne jsme se šli vyflausit na pláž s černým pískem, kde jsme si dali obědovou pauzu.

12307336_10206945613152901_7212900454118305770_o

2015-11-30_14-36-45

Poté jsme se jeli podívat na vyhlídku na jezero Lagoa do Fogo, kde vysoko položenou silnici v úzkém bodě mezi dvěma kopci bičoval velmi silný vítr.

2015-11-30_15-51-43

Před chvílí by se hodil opalovací krém, ale teď se hodila teplá bunda s čepicí. Cestování jsme pro tento den zakončili zastávkou v parku s vodopádem a termálním pramenem. Večer se holky ujaly vaření, jehož výsledkem byla kopa řízků – jídlo, na které jsem se těšil po čas celého Erasmu, protože to byla docela změna od těch portugalských bluvajsů z menzy.

Den 3. – flausení v termálech

Chtěli jsme vstát před východem slunce, abychom stihli ještě něco dopoledne, protože Iva s Aničkou již v poledne odlétali. Klidný spánek přerušili vtipálci Marek s Adamem ve čtyři ráno Rytmusovým songem „Keď jazdíme my„, ale i tak se nám podařilo vstát poměrně brzo a vydali jsme se do prvních termálů Termas da Ferraria. Ty nakonec byly zavřené, ale byla tu pěkná sopečná krajina, o kterou se rozrážely oceánské vlny.

2015-12-01_10-13-14

Vrátili jsme se ještě po prudké silnici o kousek výše, kde je pěkná vyhlídka na nějaký majákový dům.

2015-12-01_09-46-45

Poté nezbývalo než pálit na letiště, kde jsme se rozloučili s Ivou a Aničkou, které se rozhodly pro kratší variantu výletu.

Naše cesta mířila do dalších termálních koupelí, které najdete pod názvem Poca Da Dona Beija. Za pouze tříeurovým vstupným se skrývaly luxusní termály asi se sedmi bazény, ve kterých se lišila teplota a zakalení vody. Po dvou hodinách se nám vůbec nechtělo ven.

0aaa6b2d-b3be-49cf-b6bb-0eb254e19cf9.1

Pokračovali jsme do parku Terra Nostra Gardens. Je to pěkný park se spoustou uliček a jezírkem s barevnými rybami a černými labutěmi.

Centrem parku je termální bazén, který má velmi zakalenou barvu, ale je hodně velký a hluboký, aby se v něm dalo plavat.

2015-12-01_15-39-02

Později jsme jeli do Caldeiras da Lagoa das Furnas, kde je vidět jezero a vyvěrající vařící voda. Všudypřítomný sirný zápach tady komplikoval najít nějaké klidné místo pro odpolední svačinku.

Caldeira_Lagoa_das_Furnas_(14028045653)

Vraceli jsme se domů ve velmi husté mlze s viditelností 3 metry dopředu. Já se orientoval podle Adamových mlhových světel přede mnou, zatímco Adam řezal zatáčky podle GPS.

Před Ponta Delgaga se ale zase krásně vyčasilo a po nákupu jsme se rozhodli vrátit auta ještě večer, abychom se o ně nemuseli starat ráno. A my řidiči, které už další den řízení nečekalo, jsme se taky mohli tento večer trochu odvázat a flaška Morgana padla celkem rychle. Jeden z bláznivých plánů (víme koho) tohoto večera byl kromě natažení houpací sítě mezi koupelnou a schodištěm také nastavení série deseti budíků s Rytmusem a ponechání telefonu u Lucie&Lucie v pokoji. Kdyby to hoši udělali mě, asi bych neměl daleko k tomu s tím švihnul o zeď. 😀

Den 4. – návrat

V tento den se už nic moc zajímavého nestalo. Rozhodli jsme se jít na letiště pěšky, abychom si ještě trochu prošli centrum Ponta Delgaga. Cestou jsme se pustili do malé likvidace pivních zásob, které by nám na letišti vyhodili. V centru jsme ale vzali taxíka a udělali jsme dobře, protože na letiště to bylo ještě daleko.

2015-12-02_12-56-26

2015-12-02_13-14-46

Hodnotím to zatím jako nejlepší portugalský trip (možná druhý, nemůžu se rozhodnout mezi tímto a Algarve 🙂 ). Počasí nebylo azurové, ale typicky Azorové – polojasno s občasnou mlhou, která dodávala místní krajině epický nádech. Jsem rád, že jsme si půjčili auta, protože jiný způsob, jak toho tolik procestovat, by vyžadoval sedmimílové boty.

Uff, to jsem se rozepsal, obdivuji, jestli jste se dostali až sem. 😀 A prepáčte za zopár ukradnutých fotek od ostatních, ty moje z mobilu stojí za starou bačkoru. 😀