Barcelona letiště

Po bye bye party probuzení v Barceloně

Delší dobu jsem se na blogu neozval, tak je čas na updejt. Erasmus mi už skončil, ale opět jsem na cestách, tentokrát ve Španělsku. Ale hezky popořadě.

Poslední zkouška a poslední party v Portu

Pocit, že mám všechny zkoušky v kapse, byl falešný. Zkouška, která měla být podle mě nejvíc v pohodě, dopadla katastrofálně. A opravný termín byl v posledním dnu, který jsem měl strávit v Portu. Pak už jsem měl namířeno do Barcelony a nechtěl jsem na tom nic měnit, protože procestovat aspoň část Španělska byl zásadní bod v mém check-listu.

Měl jsem naběhnuto asi na nejnabitější prodloužený den vůbec, který nevyhnutelně strávím beze spánku. Naplánoval jsem taky poslední party, která byla poslední příležitostí se v Portu zkalit s obvyklou skupinou lidí, která se pak rozpadne do všech částí Evropy. Nápad na house party mi spolubydlící rozmluvili, protože bych tam nechal ve 4 ráno potopu, před kterou bych o této hodině utekl na letiště. Plánuju proto alkoholické setkání při západu slunka s pozdějším přesunem do centra.

V den D se probouzím a jdu na zkoušku. Omylem přicházím o hodinu dřív, tak jdu využít čas tiskem letenky a návštěvou zahraničního studijního oddělení pro vyřízení poslední blbosti, co tam byla třeba vyřídit. Po zkoušce, která už vypadala lépe než na minulém termínu, se loučím s portugalskými spolužáky.

Následuje honička do centra a nakoupení posledních suvenýrů v podobě Portského vína a dalších cetek. Běžím domů a začínám urychleně balit věci do improvizované krabice svůj 30kg majetek. Své věci si nechávám zaslat domů, abych je nemusel tahat po Španělsku. Bohužel jsem nesehnal ani po optání se ve dvaceti obchodech dostatečně mamutí krabici, proto spojuji lepicí páskou dvě středně velké krabice. Balící proces se však ukáže jako velice časově náročný. Dvě spotřebované pásky pořád nejsou dost. Píšu, že se na svou party zpozdím o půl hodiny a letím do obchodu pro třetí pásku. Potřeboval jsem potom převést krabici ke kámošce Martině, která mi to pak pomůže odeslat.

Využívám Uber jako stěhovací vůz a jedu pak se stejným řidičem přímo na party na pláž. Díky zácpě v odpoledním čase strávím v taxíku asi hodinu. To už mám na party velké zpoždění nezvyklé i pro Portugalce. Checkuju Facebook a už mi lidí píšou, že tam jsou a že neví, kam mají přijít. Pláž Matosinosh je asi kilometr dlouhá a zapomněl jsem v události upřesnit konkrétnější bod. Stanovujeme „meeting point“ u Lidlu, kde si jdeme ještě dokoupit tekuté zásoby. I přes ty počáteční zmatky a zmeškaný západ slunce na „Sunset Party“ to byl pěkně strávený večer.

Hurá do Barcelony

Po party však nejdu spát, mám naplánovaný let do Barcelony v 6 ráno. Vracím se ještě na byt vyzvednout si věci, naposledy vše zkontrolovat a jedu s Uber na letiště (v ten den jsem jejich velkým zákazníkem). Red Bull a konverzace s řidičem mě udržuje vzhůru. I po flašce Portského a pár sangriích letištní proces zvládám a v letadle střízlivím.

V Barceloně vystupuji z letadla a začínám zjišťovat, kudy se dostat k našemu hostelu. Beru kombinaci autobusu a metra, kterou mi poradila ochotná slečna na letišti.

Na hostelu se setkávám se třemi holkami z Česka, se kterýma jsem se přes Facebook skupinu domluvil už předtím, že nějak spojíme plány ve Španělsku. Jdu si uvařit oběd a pak jdu konečně po 30 hodinách spát, zatímco holky jdou omrknout pláž. Probouzím se někdy večer a jsem totálně zmatený, co je za den a proč ráno nesvítí slunko. Časový posun jsem v tom ani neřešil.

Nebuď labuť! Sdílej.Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on Twitter

Komentáře