Jak koupit euro za rovných 27 kaček?

Ano, čtete dobře. Eura můžete koupit levněji než za oficiální kurz nebo naopak výhodně prodat. Hodí se pro všechny, kteří studují nebo pracují v zahraničí, podobně to funguje i pro libry, dolary apod.

Co je k tomu potřeba? Kromě korunového účtu také eurový účet (nejlépe založený u české banky) a účet na Valuto.com. Valuto je Peer-to-Peer směnárna, kde si uživatelé směňují prostředky mezi sebou, proto je tam rozdíl mezi prodejem a nákupem měny minimální. Tuto službu (která vznikla jako český startup) doporučuji, protože ji sám používám, nejsem za to placený, a to ani americkejma ani ruskejma agentama.

Pokud potřebujete eura jen jednou za rok na výlet do Tater, asi nemusíte číst dál. Pokud si však pravidelně převádíte větší částky, tak výrazně ušetříte. Například Česká spořitelna aktuálně prodává eura za 27,7Kč. Když to porovnáte s kurzem na Valuto, který je teď 27,01, tak na převodu každých 1000€ ušetříte cca 700Kč.

Jak to funguje?

Na Valuto se zaregistrujete a necháte si ověřit účet. Poté převedete prostředky z korunového účtu na účet Valuto pomocí panelu Vklad na účet. Vždy volte lokální převod číslo_účtu/kód_banky, za SEPA platbu byste pravděpodobně platili poplatek u vaší banky.

Jakmile se objeví prostředky na Valuto účtu, můžete je směnit na eura (nebo kteroukoliv jinou měnu) pomocí panelu Směna:

valuto-smena

Nejprve vyberete obě měny, mezi kterými chcete převádět.

Poté vybíráte kurz ze dvou sloupečků. Pokud upřednostňujete rychlost, pak zvolte první číslo z pravého sloupečku a ke směně dojde okamžitě. Pokud chcete úplně nejvýhodnější kurz, pak zvolte první číslo z prvního sloupečku (nevíte však, kdy ke směně dojde, proto doporučuji používat předchozí možnost, rozdíl kurzu je minimální).

Po provedení směny přejděte na panel Poslat peníze. Převeďte si peníze na váš cílový účet. V mém případě se hodí mít eurový účet vedený u české banky, pak můžete opět zvolit lokální převod, abyste se vyhli poplatkům za SEPA platbu.

Hotovo, všechno bylo bezplatné a doufám, že to u této služby tak zůstane. Už žádné ojebávky v českých směnárnách.

10 strategických míst v Portě

Jedna z hlavních otázek čerstvého erasmáka v Portě je „Co tady?“. Takže hezky popořadě se podívejme na místa, která jsou pro náš studentský lifestyle nejdůležitější.

1. Praia de Matosinosh

11224749_10206839687424824_3834327891769088487_o

Hamba těm, kdo si do Porta nevezmou plavky! Oceánská pláž s velmi pomalým vstupem do vody a vysokými vlnami není sice typická dovolenková pláž. Ale je to vyhledávané místo surfařů a místo pro socializaci studenstva při plážovém volejbalu. A pokud vám tu voda připadá v září studená, věřte, že se vyhecujete do ní skočit taky v říjnu, v listopadu i v prosinci.

2. Ribeira

Ribeira monday Porto

Jak začíná týden erasmáka? Jde se zkalit na Ribeiru. Je to místo hned pod slavným mostem Luís I Bridge, kde se v pondělí schází stovky studentů. Venkovní prostor umožňuje low costovou akci s vínem nakoupeným za euro v Lidlu nebo si můžete v nejbližším baru koupit za 3 éčka půllitrový drink s vydatnou dávkou vodky. Doporučuji vyžádat bez ledu, pak je poměr vodka-džus asi jedna ku jedné.

3. Adega

maxresdefault

Nejznámější erasmácká hospoda v Portě. Vnitřní prostor je sice omezen jen na 3 stoly a jedno unisex WC s frontou jak na banány… ale podstatné je, že všichni tam chodí. Protože se dovnitř nikdo nevleze, party se odehrává před hospodou, a na rozdíl od pondělní Ribeiry je tady plno lidí každý den. Stejně jako Ribeiru toto místo limituje počasí. Za deštivé noci v zimním měsíci tu potkáte už jenom skalní alkoholiky.

4. Rektorát University of Porto

Reitoria_da_Universidade_do_Porto_(Portugal)_001

Velká historická budova v centru města je střediskem největší univerzity v Portě. Pravděpodobně ji budete navštěvovat kvůli kanceláři ESN, která pořádá spoustu zajímavých aktivit. Taky se zde ale například načekáte 2 hodiny ve frontě, abyste si zaplatili výlet lodí, který se nakonec zruší …a pak budete další hodinu stát s účtenkou v řadě, aby vám ty peníze vrátili. Ve kteroukoli noční hodinu se v blízkosti této budovy slétají studenti v tradičních „Harry Potterovských“ uniformách a říkají v kruhu nějaké rituální zaříkávadla.

5. Espaço 77

recordista-nacional-na

Když prší, tak je sraz jedině tady. Sedmdesát sedmička je hospoda ve stylu kafeterie s vůní čerstvého pečiva a se zaručeně nejlevnějším pivem. Mají dokonce na stěně nějaké ocenění od Super Bock, že čepují nejvíc piva v Portě či co. Ve vnitřním prostoru se můžete zabavit u stolního fotbálku.

6. Kebab na Aliados

durum

Přepadne-li vás v centru hlad při čekání na noční bus, je to jasná volba, jak se pořádně najíst za rozumnou cenu. Vtipný chlápek z obsluhy se vás zeptá „Are you ready for the best kebab on the world?“. A skutečně je výborný. V prvním patře mají navíc slušně vypadající posezení, ve kterém ani nepoznáte, že sedíte ve fast foodu.

7. Trindade

Metro_do_Porto_-_Estação_Trindade_(8233726202)

Hlavní přestupní stanice metra, přes kterou tu jezdíte několikrát denně. Můžete si tu v office vybavit takovou tu zlatou kartičku, o které si myslíte, že se s ní dostanete všude. Vskutečnosti běda, pokud s dvouzónovou kartou pojedete na pláž nebo letiště. Pak se tady můžete vrátit znovu a radostně zaplatit 120€ pokutu. Jinak také univerzální místo pro domlouvání srazů a přes noc je okolí rajónem  bezdomovců, kterým chybí poslední tři eura na 1,20eurový lístek.

8. Galeria de Paris

CLUBBING_BUCHAREST_ABC-TRAVEL-ROMANIA_2015

Ulice, kde to žije, prostě něco jako Stodolní v Portě. Lidé jsou venku i v klubech s mainstreamovou hudbou a docela pěkným prostředím, z nichž u mě vede Plano B. V některých klubech pijete na kartičku a platíte až při východu, kde zjistíte kolik vás stály shoty, na které jste zvali ty neznámé holky. A opravdu není úplně geniální nápad tu kartu (ani „jakože“) ztratit…

9. Parque da Cidade

parquecidade_pano1

Park nedaleko od pláže je oázou klidu bez hřmotu motorů, troubení a smogu. Věřím, že by to bylo i dobré místo na běhání, kdybych nebyl líný. Je to totiž od centra hrozně daleko.

10. E-learning café

Foto_Fachada

Studium je až na posledním místě, ale občas je třeba. Od jižanů, kteří vám do 3 ráno na bytě pouští trance a řvou u fotbalu, někdy nezbývá než uniknout na místo, kde se maká. Vládne zde komorní atmosféra a můžete tu zůstat až do ranních hodin, abyste potkali kamarády, vracející se z party.

Znáte další nepostradatelná místa? Napište do komentářů. 🙂

Proč jsem vypadnul na Erasmus a proč zrovna Porto?

Pozdě bycha honiti, že jsem byl líný, nezaložil blog dřív a nemohl jsem napsat své pocity trochu víc „live“. S blížícími Vánocemi se můj pobyt krátí a už pomalu zapomínám, co tomu předcházelo na začátku, ale aspoň vás ušetřím omáčky.

Únik z komfortní zóny

Teď se tomu směju, ale fakt jsem to tak bral. Měl jsem strach, že pojedu někam, kde nikoho nebudu znát a nikomu nebudu rozumět. Co se stane, když to nedám? Co se stane, když tu přiletím, vybije se mi telefon, okradou mě a někde se ztratím? Skončím někde mezi bezdomáky u stanice Trindade? Bylo to období, kdy jsem svým známým, co už na Erasmu byli, kladl fakt debilní dotazy.

V tomto ohledu jsem se chtěl překonat a hlavně zlepšit svou angličtinu. Ještě v létě jsem měl neskutečný stres z toho, když jsem měl zvednout telefon a mluvit s někým anglicky. Učit se portugalsky už mě tolik nelákalo. Na jazyky jsem trdlo, ale když to beru zpětně, možná jsem to měl zkusit a uměl bych více než fráze, které mě tu naučili v baru. Uvažuji ale spíše o španělštině, u které je statisticky vyšší šance, že ji člověk uplatní.

Kam jet?

Fakt jsem neměl tušení, do kterého směru Evropy se od nás vydat. Všechny destinace, kam mě to lákalo, byly pro mě zároveň španělskou vesnicí. Rozhodoval jsem se pro Anglii kvůli angličtině. Nakonec jsem rád, že to přes naši univerzitu nešlo, bo se mi nechce dávat bambilion liber za pokoj v Londýně a uvědomil jsem si, že mě to táhne spíš na jih k moři. A skutečně jsem se rozhodl pro tu španělskou vesnici. Přesněji tedy pro město Valencie nebo Malaga. Je samozřejmě čistě náhoda, že si vybírám tyto dovolenkové destinace, muhehehe 😀

Ani tam jsem ale neskončil, protože jsem nějakým nepochopením instrukcí podělal vstupní testy a byla na řadě třetí volba – město Porto. O tomto městě jsem věděl jen to, co mi napověděl jeho název – je to někde v Portugalsku, mají tam portské, asi tam musí být přístav, tož je to asi někde u oceánu. Kecám… od kamaráda jsem měl echo, že jsou tu dobré party, dá se tu dobře surfovat a je tu podobný obor, jaký mám u nás na škole. Měl pravdu, takže cajk, že jsem ty testy takhle podělal. 🙂

Co mě v Česku drželo?

Hlavně spousta kamarádů a akcí, které prošvihnu. Slavnosti guláše a burčáku, oslavy ve Lhotce nebo výlety na Javorník. Později před odjezdem to byla i přítelkyně, teď už tedy bývalá. A když se ptám kamarádů, co nového? Docela tam chcípl pes… 😛 Ale těším se, že s nimi aspoň oslavíme Silvestra.

A co v neposlední řadě můj on-line byznys, díky kterému tu můžu hýřit o trochu víc než ostatní studenti? Ten pokud se má posrat, tak se to stane bez ohledu na to, na které části planety (s připojením k internetu) zrovna jsem.

Realita

cropped-12235087_10204762959625111_5308226460637653093_n.jpgVšechny obavy nebyly plané. Ano, naletěl jsem při shánění ubytování a administrativa s Erasmem spojená mi házela klacky pod nohy. Až v poslední hodině před mým odletem mi tetka ze sekretariátu podepsala lejstra, že tu skutečně můžu studovat.

Ale stejně se to všechno vyplatilo. Je to fajn zkušenost a dostal jsem se tu do další komfortní zóny, ze které se mi nechce zpět do Česka. Poznal jsem tu víc lidí než za pět let studia v Brně. Zlepšuji svou angličtinu i slovenštinu (!) a naučil jsem se tu nadávat nejen v portugalštině a španělštině. A to jsem nevzpomenul surfování v oceánských vlnách.

Fakt neseďte doma u seriálů a vypadněte někam do světa nebo se do něčeho pusťte. Je to sice laciná motivační fráze, ale nebudete litovat toho, co jste udělali, ale toho, co jste neudělali.

Výlet na Azory

Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu! Jsem zpět z Azorského ostrova Sao Miguel a nezbývá říct, že výlet se skvělou partou lidí se vydařil.

BTW, vítejte na mém blogu. Je to první článek, co sdílím a možná byste čekali, že se nějak představím. Zklamu vás, vynechám tu nudný oficiální úvod. Zatím vám stačí vědět, že jsem na Erasmu v Portě a budu psát hlavně o tom, jak si tu flausím za peníze Evropské unie. 😛

Den 1. – Let’s go to Azores, bitches! 😛

12289571_10204844005811215_3442319828607325893_n

Zodpovědnější jedinci šli na letiště už tři hodiny před odletem, zatímco já jsem v tom čase vstával po divočejší party na našem bytě. Patnáct minut mi však na nachystání věcí na 4denní výlet stačilo. Na letišti jsme se včas sešli v plánovaných osmi lidech. Naše skupina byla genderově vyvážená a skládala se kromě mě z šesti slovenských erasmáků a jedné Češky, která byla v Portugalsku jen na dovolené. „Ty kokso, zlevněný kapitán Morgan“, řekl někdo z nás v tax free shopu a bez váhání jsme byli s flaškami u pokladny. Marek z toho nadšení dokonce ztratil letenku, kterou naštěstí za chvíli našel v regálu s alkoholem. O dobrou náladu bylo postaráno hned ze začátku. Trochu nás jen zklamalo, když jsme zjistili, že flašky nemůžeme otevřít během docela nepohodlného dvouhodinového letu na náš ostrov. Byli jsme z předešlé noci skoro všichni trochu „hang over“ a marně jsme se snažili v Ryanairském dobytčáku najít páčku pro nastavení sedadla.

Po příletu nás počkala na letišti majitelka domu, který jsme sehnali přes AirBnB. Díky početnosti naší skupiny nás sice nevzala do auta všechny, ale i tak jsme to ocenili. Neuměla anglicky, takže si holky trochu procvičily portugalštinu. Dům byl prostorný a přesně pro osm lidí, mohli jsme si tam tedy užívat soukromí a pořádat akce.

Den 2. – poznávání Azorské krajiny

Ráno nám k baráku přistavili z autopůjčovny dvě auta a papírování jsme vyřídili poměrně rychle, což bylo lepší než když jsme půjčovali auta v Portě a hodinu jsme jeli do půjčovny k letišti a další hodinu stáli ve frontě. Po vyřízení formalit jsme se porozdělovali do aut a kluci z mé posádky také důkladně prozkoumali audio vybavení, které hned napojili na bluetooth a stanovili si hranici hlasitosti na 45, která způsobovala zevnitř (a věřím i zvenčí) akustické třesky. Naštěstí jsem měl ovládání hlasitosti i na volantu, tak jsem mohl ubrat volume v komplikovanějších dopravních situacích.

2015-11-30_11-09-03

Silnice byly na ostrově velice pěkné a trvale s prudkými zatáčkami. Rychle jsme vystoupali do hor a vydali jsme se prohlédnout jezero Sete Cidades.

2015-11-30_10-31-58

Pak jsme po krátké zastávce u jezera Lagoa das Empadadas pokračovali krajinou plnou zelených kopečků a pastvin.

2015-11-30_11-41-00

Objevili jsme také zajímavé místo s kamenným mostem nebo zdí (či co to bylo?).

2015-11-30_11-10-07

Odpoledne jsme se šli vyflausit na pláž s černým pískem, kde jsme si dali obědovou pauzu.

12307336_10206945613152901_7212900454118305770_o

2015-11-30_14-36-45

Poté jsme se jeli podívat na vyhlídku na jezero Lagoa do Fogo, kde vysoko položenou silnici v úzkém bodě mezi dvěma kopci bičoval velmi silný vítr.

2015-11-30_15-51-43

Před chvílí by se hodil opalovací krém, ale teď se hodila teplá bunda s čepicí. Cestování jsme pro tento den zakončili zastávkou v parku s vodopádem a termálním pramenem. Večer se holky ujaly vaření, jehož výsledkem byla kopa řízků – jídlo, na které jsem se těšil po čas celého Erasmu, protože to byla docela změna od těch portugalských bluvajsů z menzy.

Den 3. – flausení v termálech

Chtěli jsme vstát před východem slunce, abychom stihli ještě něco dopoledne, protože Iva s Aničkou již v poledne odlétali. Klidný spánek přerušili vtipálci Marek s Adamem ve čtyři ráno Rytmusovým songem „Keď jazdíme my„, ale i tak se nám podařilo vstát poměrně brzo a vydali jsme se do prvních termálů Termas da Ferraria. Ty nakonec byly zavřené, ale byla tu pěkná sopečná krajina, o kterou se rozrážely oceánské vlny.

2015-12-01_10-13-14

Vrátili jsme se ještě po prudké silnici o kousek výše, kde je pěkná vyhlídka na nějaký majákový dům.

2015-12-01_09-46-45

Poté nezbývalo než pálit na letiště, kde jsme se rozloučili s Ivou a Aničkou, které se rozhodly pro kratší variantu výletu.

Naše cesta mířila do dalších termálních koupelí, které najdete pod názvem Poca Da Dona Beija. Za pouze tříeurovým vstupným se skrývaly luxusní termály asi se sedmi bazény, ve kterých se lišila teplota a zakalení vody. Po dvou hodinách se nám vůbec nechtělo ven.

0aaa6b2d-b3be-49cf-b6bb-0eb254e19cf9.1

Pokračovali jsme do parku Terra Nostra Gardens. Je to pěkný park se spoustou uliček a jezírkem s barevnými rybami a černými labutěmi.

Centrem parku je termální bazén, který má velmi zakalenou barvu, ale je hodně velký a hluboký, aby se v něm dalo plavat.

2015-12-01_15-39-02

Později jsme jeli do Caldeiras da Lagoa das Furnas, kde je vidět jezero a vyvěrající vařící voda. Všudypřítomný sirný zápach tady komplikoval najít nějaké klidné místo pro odpolední svačinku.

Caldeira_Lagoa_das_Furnas_(14028045653)

Vraceli jsme se domů ve velmi husté mlze s viditelností 3 metry dopředu. Já se orientoval podle Adamových mlhových světel přede mnou, zatímco Adam řezal zatáčky podle GPS.

Před Ponta Delgaga se ale zase krásně vyčasilo a po nákupu jsme se rozhodli vrátit auta ještě večer, abychom se o ně nemuseli starat ráno. A my řidiči, které už další den řízení nečekalo, jsme se taky mohli tento večer trochu odvázat a flaška Morgana padla celkem rychle. Jeden z bláznivých plánů (víme koho) tohoto večera byl kromě natažení houpací sítě mezi koupelnou a schodištěm také nastavení série deseti budíků s Rytmusem a ponechání telefonu u Lucie&Lucie v pokoji. Kdyby to hoši udělali mě, asi bych neměl daleko k tomu s tím švihnul o zeď. 😀

Den 4. – návrat

V tento den se už nic moc zajímavého nestalo. Rozhodli jsme se jít na letiště pěšky, abychom si ještě trochu prošli centrum Ponta Delgaga. Cestou jsme se pustili do malé likvidace pivních zásob, které by nám na letišti vyhodili. V centru jsme ale vzali taxíka a udělali jsme dobře, protože na letiště to bylo ještě daleko.

2015-12-02_12-56-26

2015-12-02_13-14-46

Hodnotím to zatím jako nejlepší portugalský trip (možná druhý, nemůžu se rozhodnout mezi tímto a Algarve 🙂 ). Počasí nebylo azurové, ale typicky Azorové – polojasno s občasnou mlhou, která dodávala místní krajině epický nádech. Jsem rád, že jsme si půjčili auta, protože jiný způsob, jak toho tolik procestovat, by vyžadoval sedmimílové boty.

Uff, to jsem se rozepsal, obdivuji, jestli jste se dostali až sem. 😀 A prepáčte za zopár ukradnutých fotek od ostatních, ty moje z mobilu stojí za starou bačkoru. 😀