Příhody ze Španělska

Už je to téměř měsíc, co jsem se vrátil ze Španělska. Tento výlet, či svým rozsahem spíše dovolená, byl pro mě zajímavou zkušeností. Vydal jsem se poprvé do zahraničí sám napospas osudu. Oproti zvyku jezdit všude s partou lidí to má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že se s nikým nemusíte hádat o plánu své cesty, prostě se zvednete a jedete si, kam se vám zlíbí. Člověk cítí svobodu a posílí vám to sebedůvěru, protože se musíte spolehnout na sebe a na nikoho jiného své problémy hodit nemůžete. Doporučuji to každému, kdo se na to cítí, vyzkoušet. Zažijete věci, které jste nečekali, a to včetně trapasů, nad kterými se potom zasmějete.

Ztracené klíčky a překvapení s vlakem

Valencie mě opravdu uchvátila, byl jsem tam tři dny, po které jsem obdivoval toto město. Středem města vede rozlehlý park, kde jsou místa pro spoustu aktivit, jako např. fotbalové hřiště nebo běžecká dráha. Jednoho odpoledne jsem si tam šel zaběhat a abych neměl těžké kapsy, tak jsem si s sebou nebral nic kromě mobilu a klíčku. Jaké bylo překvapení, když jsem klíček od skřínky v kapse po návratu neměl. Myslel jsem si, že mi urvou hlavu a budu platit 100€ pokutu. Proběhl jsem 5km dráhu ještě jednou a nic jsem nenašel. Naštěstí po mě chtěli jen jedno euro.

Krátce na to se mi však osud vymstil. V domnění, že mám ještě dvě hodiny volna, jsem se koukal na seriál Breaking Bad. U toho jsem si pomalu balil věci, v tom mám v ruce lístek na vlak. A koukám, že můj domnělý čas odjezdu je ve skutečnosti časem příjezdu vlaku do Malagy, která je z Valencie skoro 700km po kolejích. Rychlovlakem, který jsem nestihl, jsem tam mohl být za 4 hodiny. Přicházím o 50€ a narychlo měním svoje cílové město na Granadu, která je sice o něco blíže než Malaga, ale autobus tam jede dvakrát déle.

Noví kamarádi v Granadě

Je super, když vás někdo uprostřed neznáma někdo uvítá a ubytuje. Nebyla to tedy úplná náhoda, ale ani jsem to neplánoval. Pomohla mi konexe se španělskými kamarády z Porta. Když se Javier dozvěděl, že jedu do města, odkud pochází, nabídl mi přespání u jeho kamarádů. Sourozenci Diana a Daniel byli velice milí, ukázali mi zajímavosti ve městě, kde je nejlepší tapas a kam chodí večer ven. Pochválil jsem jim místní pivo Alhambra, které bylo chuťově srovnatelné s kvalitnějšími českými pivy.

¿Hablas Inglés?

O angličtině ve Španělsku jsem si iluze nedělal. Nejlepší situace byla v Barceloně, ale čím víc jsem postupoval na jih, tím obtížnější bylo se domluvit. V Granadě jsem měl ještě podporu od svých španělských kamarádů, Daniel mi například v baru tlumočil konverzace s holkama. První komplikace nastala až v Malaze, kam jsem přijel s tím, že mám domluvené přes AirBnB ubytování v centru města. Z komunikačního nedorozumění však nakonec vyplynulo, že ubytování je 10Km od Malagy. Musel jsem si proto na poslední chvíli zarezervovat jiné.

Po bye bye party probuzení v Barceloně

Delší dobu jsem se na blogu neozval, tak je čas na updejt. Erasmus mi už skončil, ale opět jsem na cestách, tentokrát ve Španělsku. Ale hezky popořadě.

Poslední zkouška a poslední party v Portu

Pocit, že mám všechny zkoušky v kapse, byl falešný. Zkouška, která měla být podle mě nejvíc v pohodě, dopadla katastrofálně. A opravný termín byl v posledním dnu, který jsem měl strávit v Portu. Pak už jsem měl namířeno do Barcelony a nechtěl jsem na tom nic měnit, protože procestovat aspoň část Španělska byl zásadní bod v mém check-listu.

Měl jsem naběhnuto asi na nejnabitější prodloužený den vůbec, který nevyhnutelně strávím beze spánku. Naplánoval jsem taky poslední party, která byla poslední příležitostí se v Portu zkalit s obvyklou skupinou lidí, která se pak rozpadne do všech částí Evropy. Nápad na house party mi spolubydlící rozmluvili, protože bych tam nechal ve 4 ráno potopu, před kterou bych o této hodině utekl na letiště. Plánuju proto alkoholické setkání při západu slunka s pozdějším přesunem do centra.

V den D se probouzím a jdu na zkoušku. Omylem přicházím o hodinu dřív, tak jdu využít čas tiskem letenky a návštěvou zahraničního studijního oddělení pro vyřízení poslední blbosti, co tam byla třeba vyřídit. Po zkoušce, která už vypadala lépe než na minulém termínu, se loučím s portugalskými spolužáky.

Následuje honička do centra a nakoupení posledních suvenýrů v podobě Portského vína a dalších cetek. Běžím domů a začínám urychleně balit věci do improvizované krabice svůj 30kg majetek. Své věci si nechávám zaslat domů, abych je nemusel tahat po Španělsku. Bohužel jsem nesehnal ani po optání se ve dvaceti obchodech dostatečně mamutí krabici, proto spojuji lepicí páskou dvě středně velké krabice. Balící proces se však ukáže jako velice časově náročný. Dvě spotřebované pásky pořád nejsou dost. Píšu, že se na svou party zpozdím o půl hodiny a letím do obchodu pro třetí pásku. Potřeboval jsem potom převést krabici ke kámošce Martině, která mi to pak pomůže odeslat.

Využívám Uber jako stěhovací vůz a jedu pak se stejným řidičem přímo na party na pláž. Díky zácpě v odpoledním čase strávím v taxíku asi hodinu. To už mám na party velké zpoždění nezvyklé i pro Portugalce. Checkuju Facebook a už mi lidí píšou, že tam jsou a že neví, kam mají přijít. Pláž Matosinosh je asi kilometr dlouhá a zapomněl jsem v události upřesnit konkrétnější bod. Stanovujeme „meeting point“ u Lidlu, kde si jdeme ještě dokoupit tekuté zásoby. I přes ty počáteční zmatky a zmeškaný západ slunce na „Sunset Party“ to byl pěkně strávený večer.

Hurá do Barcelony

Po party však nejdu spát, mám naplánovaný let do Barcelony v 6 ráno. Vracím se ještě na byt vyzvednout si věci, naposledy vše zkontrolovat a jedu s Uber na letiště (v ten den jsem jejich velkým zákazníkem). Red Bull a konverzace s řidičem mě udržuje vzhůru. I po flašce Portského a pár sangriích letištní proces zvládám a v letadle střízlivím.

V Barceloně vystupuji z letadla a začínám zjišťovat, kudy se dostat k našemu hostelu. Beru kombinaci autobusu a metra, kterou mi poradila ochotná slečna na letišti.

Na hostelu se setkávám se třemi holkami z Česka, se kterýma jsem se přes Facebook skupinu domluvil už předtím, že nějak spojíme plány ve Španělsku. Jdu si uvařit oběd a pak jdu konečně po 30 hodinách spát, zatímco holky jdou omrknout pláž. Probouzím se někdy večer a jsem totálně zmatený, co je za den a proč ráno nesvítí slunko. Časový posun jsem v tom ani neřešil.

Recenze: Asus Zenbook UX305

Sháněl jsem přenositelný a výkonný ultrabook, který bych mohl využít pro svou každodenní práci. Měl jsem požadavek vlézt se do 14″, min. 8GB RAM, nějaké kapacitou použitelné SSD, tzn. 500GB a pěkný displej s větším rozlišením než je obskurní HD 1280×720. Při výběru těchto parametrů na Alze se objevilo několik položek. Pokud si nechcete pořizovat v této kategorii typický MacBook s cenovkou nad 60 tisíc, pak máte možnost se rozhodnout pouze pro Asus Zenbook nebo Lenovo Yoga, oba s cenovkou lehce nad 30 tisíc korun. Moje volba padla na Zenbook UX305CA-FB028R, jinak řečeno zlato-stříbrná varianta nejvybavenějšího Zenbooku, který se u nás v současnosti prodává.

Unboxing

Po rozpárání centimetrové vrstvy izolepy z Alzy na mě čekala krabice, ve které byla další krabice a v této krabici byl ve fólii zabalený Zenbook. Součástí balení je také pěkný obal, hadřík na displej a redukce Ethernetu do USB.


asus zenbook   2016-01-02 11.36.20

Ehm, nač ta redukce? Ultrabook je tenký asi jako 60listový školní sešit, takže se tam klasický ethernetový port nevleze. Vzhled ultrabooku více než nápadně připomíná nový MacBook. Tvary hliníková konstrukce, rozložení klávesnice a nabíječka… MacBook jak vyšitý z dílny Asusu.

Pod drobnohledem

Zevnějšek

Hliníková konstrukce působí velice kvalitně. Mám jen trochu obavy z poškrábání, které by mohlo být viditelné na laku. Úhel otevření víka 127 stupňů je dostačující, ale rozhodně by se hodilo více.

asus zenbook ux305

Je vybaven třemi USB 3.0 porty, které se tak tak vlezou na výšku do spodní základny. Pak je ještě vybaven micro-HDMI a konektorem pro sluchátka. Nehledejte tam však ethernetový port, na ten použijete už zmíněnou redukci do USB. Raději to zmíním, ale snad nikoho nemůže zarazit u ultrabooku absence optické mechaniky.

Dojem z klávesnice kazí dvě věci. V této cenové kategorii bych čekal již podsvícení klávesnice, ale budiž. Nejde mi ale do hlavy, jak mohli zkazit šipky tím, že výška kláves „nahoru“ a „dolů“ je poloviční. Že by bezhlavá inspirace MacBookem, který to má stejně? A pokud chcete požívat PageUp, PageDown, tak tyto dvě klávesy namapovali právě na Fn+“nahoru a Fn+“dolů“.

asus zenbook ux305

Tiché vnitřnosti

Po zapnutí Zenbooku vás zaujme jedna věc. Že běží po sluchu vůbec nepoznáte. Snad jen citlivé ucho po přiložení na kostru slyší vysokofrekvenční pípání, jako kdyby byli uvnitř schovaní malinkatí ufouni. Ultrabook je chlazen pouze pasivně a neobsahuje žádné otáčející se vnitřnosti, jako jsou ventilátory nebo magnetické pevné disky. Při běžné práci jsem nezaznamenal větší zahřívání.

Procesor Intel Core M7 6Y75 s integrovanou grafikou je úsporný a na běžnou práci dostačující, ale rozhodně nepatří k tomu nejvýkonnějšímu. Přihlédneme-li k rozměrům, je to ještě celkem slušný kompromis. Utěšit vás může 8GB RAM a SSD.

A právě SSD s kapacitou 500GB je asi největší chloubou, která je schovaná uvnitř. Konečně nějaká použitelná kapacita.

Trpká zkušenost s vysokým DPI

Po těch letech, co jsem přihlížel, jak do smartphonů cpou Full HD displeje, ale v oblasti notebookových monitorů nedochází prakticky k žádnému posunu, jsem uvítal, že tento stroj je vybaven displejem s vysokým rozlišením. Opravdu nechápu, jak se mohou ještě dnes prodávat 15″ notebooky s obludním HD Ready rozlišením. Ovšem v případě Zenbooku je to cesta z extrému do extrému. Rozlišení 3200×1800 se už blíží 4k a na 13,3 palcích je to opravdu masox.

Ve Windows je potřeba nastavit měřítko 200% nebo vyšší, aby se s aplikacemi dalo vůbec pracovat. Všechny texty a kontrolní prvky jsou zvětšené, ale zobrazují se s vyšším rozlišením. Pokud nenastane problém, tak nepoznáte funkční rozdíl oproti starému systému (s měřítkem 100%) a máte nádherný obraz. Existuje však spousta špatně navržených aplikací, které se na Windows nepřizpůsobí. Marníte pak čas klikáním do mravenčích ikon a potom hledáním řešení na internetu, které neexistuje. Při připojení externího monitoru, který má jiné měřítko, je navíc nutné se odhlásit a znovu se přihlásit, jinak plocha a již spuštěné aplikace nabudou monstrózních rozměrů.

Obraz je sice v 80% aplikací pěknější, ale ty trable s 20% nepřizpůsobivých aplikací vás donutí k nastavení nižšího rozlišení, např. 1920×1080, které pro displej vůbec není nativní, ale zbavíte se problémů.

Vůbec tohle nechci házet na Asus, je to chyba Windowsů a nemyslících vývojářů aplikací. Proto by bylo ideální rozlišení pro tento notebook 1920×1080 a nikoliv vyšší, co je moc, to je moc.

Shrnutí

Je to ideální volba pro Windowsáky, kterým se líbí notebooky ala MacBook. Jenže právě Windows jsou kamenem úrazu pro vysoké QHD rozlišení. Určitě se s tím ale dá žít a nejlepší je na tom pocit, že stroj bohatě výkonný pro každodenní práci můžete díky malé hmotnosti a rozměrům brát všude.

UPDATE: otravného vysokofrekvenčního pištění se mi podařilo zbavit pomocí tohoto návodu. Teď už je počítač opravdu tichý.

Jak koupit euro za rovných 27 kaček?

Ano, čtete dobře. Eura můžete koupit levněji než za oficiální kurz nebo naopak výhodně prodat. Hodí se pro všechny, kteří studují nebo pracují v zahraničí, podobně to funguje i pro libry, dolary apod.

Co je k tomu potřeba? Kromě korunového účtu také eurový účet (nejlépe založený u české banky) a účet na Valuto.com. Valuto je Peer-to-Peer směnárna, kde si uživatelé směňují prostředky mezi sebou, proto je tam rozdíl mezi prodejem a nákupem měny minimální. Tuto službu (která vznikla jako český startup) doporučuji, protože ji sám používám, nejsem za to placený, a to ani americkejma ani ruskejma agentama.

Pokud potřebujete eura jen jednou za rok na výlet do Tater, asi nemusíte číst dál. Pokud si však pravidelně převádíte větší částky, tak výrazně ušetříte. Například Česká spořitelna aktuálně prodává eura za 27,7Kč. Když to porovnáte s kurzem na Valuto, který je teď 27,01, tak na převodu každých 1000€ ušetříte cca 700Kč.

Jak to funguje?

Na Valuto se zaregistrujete a necháte si ověřit účet. Poté převedete prostředky z korunového účtu na účet Valuto pomocí panelu Vklad na účet. Vždy volte lokální převod číslo_účtu/kód_banky, za SEPA platbu byste pravděpodobně platili poplatek u vaší banky.

Jakmile se objeví prostředky na Valuto účtu, můžete je směnit na eura (nebo kteroukoliv jinou měnu) pomocí panelu Směna:

valuto-smena

Nejprve vyberete obě měny, mezi kterými chcete převádět.

Poté vybíráte kurz ze dvou sloupečků. Pokud upřednostňujete rychlost, pak zvolte první číslo z pravého sloupečku a ke směně dojde okamžitě. Pokud chcete úplně nejvýhodnější kurz, pak zvolte první číslo z prvního sloupečku (nevíte však, kdy ke směně dojde, proto doporučuji používat předchozí možnost, rozdíl kurzu je minimální).

Po provedení směny přejděte na panel Poslat peníze. Převeďte si peníze na váš cílový účet. V mém případě se hodí mít eurový účet vedený u české banky, pak můžete opět zvolit lokální převod, abyste se vyhli poplatkům za SEPA platbu.

Hotovo, všechno bylo bezplatné a doufám, že to u této služby tak zůstane. Už žádné ojebávky v českých směnárnách.